Pravda, z naprosto drtivé většiny šlo o repliky. Pravé Cobry 427 patří totiž mezi sběrateli k nejvyhledávanějším vozům a za automobil v dobrém stavu se platí klidně i přes milion dolarů; však taky nejsou k mání zrovna často.
„Měl by tu ale být jeden originál,“ naznačila spolupořadatelka srazu ušlechtilých závodních vozů Yvona de Vringerová.
Mimochodem: jakkoliv se pořizovací ceny Cober šplhají převelice vysoko, jejich provoz už zdaleka tak nákladný není.
Sportovní vůz, který se zrodil na úsvitu šedesátých let díky Carrollu Shelbymu (automobilovému závodníkovi a vítězi slavné čtyřiadvacetihodinovky Le Mans), totiž využívá velkou část součástek od Fordu.
Cobry a jejich šoféři se takhle v Evropě sjíždějí vždy jednou za rok. „Začalo to v Rakousku, pak následovaly například Německo, Španělsko, Francie a loni Anglie. Letošní sraz je devátý,“ řekla de Vringerová.
I ona a její muž samozřejmě přijeli Cobrou. Leckdo by mohl závidět – vozit se v legendě, to musí být nádhera. Nebo ne?
Dovnitř se leze jak do stanu
„Ano, je to něco výjimečného. V podstatě ve všech ohledech,“ naznačuje žena a vysvětluje, jak to vlastně myslí.
„Na jednu stranu sedíte v něčem, co se tak běžně nevidí. Zároveň je to ale tvrdé, dovnitř fouká a cítíte každý výmol. A ještě to smrdí olejem a benzínem a dovnitř se leze jak do stanu,“ dodává se širokým úsměvem.
Komu Cobry na náměstí před libereckou radnicí unikly, nemusí zoufat. „V pátek vyrazíme na výlet Trojzemím, pojedeme také do sklárny v Harrachově, navštívíme České Švýcarsko, Český ráj a pak je závod v Mnichově Hradišti,“ vyprávěla de Vringerová.
