Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejtěžší jsou pro mě auta, na ta potřebuji i pravítko, říká cukrářka

  7:54
Má možná nejsladší povolání na světě. Přitom se k němu nachomýtla náhodou. Účetní Karolína Veselá začala péct doma dorty na zakázku a dnes ve svém dortovém studiu Kajula Cakes na třídě Dr. Milady Horákové v Liberci musí některé zákazníky odmítat, kolik má práce.

Cupcakes jsou americké minidorty zdobené krémem, makronky zase původem francouzské laskonky. Oboje patří k nejžádanějším výrobkům, které Karolína Veselá nabízí. | foto: Tomáš Lánský, MAFRA

Už dnes si u ní lidé objednávají dorty na rok 2018. Zavrhuje totiž používání náhražek a zakládá si na tom, že dort musí nejen hezky vypadat, ale musí chutnat. „Zvoní mi sem stále nějací dealeři a nabízejí mi „něco jako máslo“, „něco jako šlehačku“ a já je odsud vždycky vyhodím s tím, že až budu dělat „něco jako dorty“, tak se jim ozvu,“ směje se mladá cukrářka.

Vy jste povoláním účetní. Jak vás napadlo začít vyrábět dorty?
Kupodivu tyto dvě povolání mají mnoho společného, například si musíte umět všechno dobře spočítat. Byla jsem kdysi pozvána k neteři na její narozeniny, ona si přála dort s Barbie. Rodiče jí dali takovou ošklivou vykrojenou placku a holčička to obrečela. Mně jí bylo líto a doma jsem jí udělala dort, jaký si přála. A tím to začalo. To bylo před sedmi lety.

Měla jste o výrobě dortů nějaké povědomí?
Upřímně, v té době jsem neznala nic, neuměla jsem upéct ani bábovku. Šla jsem tenkrát na mateřskou a měla čas surfovat na internetu, stáhla jsem si tam nějaké recepty. Žádný z nich jsem však nepoužila v původním znění, vkládala jsem do toho své prvky. Každý víkend jsem zkoušela nějaký dort, modelaci... a zakázek přibývalo.

Kdy přišel okamžik, že jste se na to vrhla naplno a začala se tím živit?
To bylo asi před rokem. Můj syn nastoupil do školy s asistentem, takže jsem potřebovala kvůli němu být stále k dispozici. A žádný zaměstnavatel mi nevyjde vstříc, navíc jsem sama sobě nejlepším šéfem.

Do cukrařiny dnes ale fušuje spousta lidí...
To je fakt, jen v Liberci znám asi patnáct děvčat, co doma pečou dorty na zakázku. Kdybych nestíhala, nedělá mi problém zákazníka k nim poslat. Leckdy mě ale udivuje, že profesionálové nemají dorty dotažené, to mnohá maminka dělá hezčí.

V čem je tedy dort od vás lepší, než z konvenční cukrárny?
Odpovím takovou historkou. Zvoní mi sem stále nějací dealeři a nabízejí mi „něco jako máslo“, „něco jako šlehačku“ a já je odsud vždycky vyhodím s tím, že až budu dělat „něco jako dorty“, tak se jim ozvu. Přes to vlak nejede. Loni jsem dělala pro základní školu cukrářský kurz a učitelku šokovalo, že používáme normální vejce, žádnou směs. Takže já peču dorty stejně jako naše babičky. Kvalita surovin je dnes už jinde, ale neuznávám jakékoliv náhražky.

Takové máslo je dnes ale tak drahé, že to musí dorty značně prodražit.
Třeba v cupcakes (malých dortech pro jednu osobu pečených v papírovém košíčku, pozn. red.) je máslo v korpusu i náplni. Je to základní surovina, nejde o žádný šizený piškot. Takže samozřejmě jsou dražší. Ale máslo nejde nahradit, takže od toho neustoupím.

Nemůže to některé zákazníky odradit?
I můj přítel je zaměřený na kvalitu, takže u něj jsem v tomhle našla podporu. Když k nám tedy přijde nějaká maminka, že chce upéct dort a nemá dost peněz, vždycky se pro ní snažím najít alternativu, aby byla zachována kvalita. Třeba snížíme složitost zdobení dortu, to dělá hodně.

Narozeninové dorty s oblíbenými postavičkami pro děti jsou stálicí, Karolína jich vyrobila dohromady už sedmnáct set.

Narozeninové dorty s oblíbenými postavičkami pro děti jsou stálicí, Karolína jich vyrobila dohromady už sedmnáct set.

Nechávají vám volnou ruku nebo si přesně diktují, jak má dort vypadat?
Jak kdo. Jsem schopna naplnit téměř jakékoliv představy. Samozřejmě jsem ale ráda, když ve mě vloží důvěru a nechají mě experimentovat. Mám díky tomu nakoukané snad všechny pohádky. Musím vědět, jak postavičky pro děti vypadají, dneska totiž hodně frčí princezny z Ledového království, nebo Mimoni. Trošičku ustupují motivy Hello Kitty.

Už vám dort někdo vrátil?
Jednou mi paní dort vrátila, předtím z něj ale obrala dekorace. Tenkrát jsem to neřešila. Spíš se mi několikrát stalo, že jsem byla v neděli s dětmi na výletě a lidé zavolali, že potřebují do zítřka dort. Tak jsem letěla domů ho upéct a oni si pro něj druhý den nepřišli.

Jaké dorty teď na podzim nejvíc frčí?
Končí svatební sezona, s ní ubylo i svatebních dortů. Letos jsem jich dělala asi 50. To bylo náročné, protože některý má třeba i 20 kilo. Stálicí jsou firemní dorty, dorty na oslavy a začíná se objednávat vánoční cukroví. Celoročně jedou makronky. Lidé pomalu ustupují od potahovaných dortů, fondány a marcipán už tolik nefrčí, letošní dorty byly hodně ve znamení rustikálního dozdobení.

Všiml jsem si, že nikde nemáte žádnou reklamu. Nepotřebujete ji?
Mám jen Facebook. Reklamu nepotřebuju, tou jsou pro mě mé výrobky, komu chutnaly, ten se příště rád vrátí.

A co když bude klientů tolik, že je budete muset odmítat?
I to se stává. Snažím se všem vyhovět. Vážím si každého zákazníka, ale kdo chce v úterý dort na pátek, to už není v mých silách. Čekací doba na mé dorty je zpravidla měsíc. Už teď se mi plní diář na červen 2018. Lidé ale zapomínají hodně na narozeniny svých dětí a řeší to na poslední chvíli.

Pokud máte tolik práce, nestálo by za to najmout zaměstnance a péct dortů víc?
Růst je nevyhnutelný, ale já radši budu zakázky odmítat. Pokud bych pekla ve větším množství, utrpěla by kvalita. Mně projde každý dort rukama a takhle by to ztratilo můj styl, dorty by přišly o můj rukopis.

Zmínila jste vánoční cukroví. Není to noční můra všech cukrářů?
Pečeme všechny druhy, rohlíčky, pracny, linecké, vosí hnízda... ročně kolem 300 kilo. Zima je nejnáročnější část roku. Každý kus mám v ruce tolikrát, že člověku z toho už hrabe. Můj přítel třeba nenávidí slovo cukroví. Ta poslední fáze zdobení je nejhorší, to bývám v práci zavřená třeba i 20 hodin denně. Ale ten okamžik, když v krabici odevzdám úhledně zabalené cukroví a popřejeme si hezké Vánoce, ta za to stojí.

Mají k vám lidé i nějaká netradiční přání?
Mají. Já hodně bojuju s vulgárními dorty (smích). Dělala jsem třeba pro klienta cupcaky ve tvaru dámských přirození. Bylo to se sebezapřením, dnes bych už řekla ne. Ale byla to zkušenost. Nejtěžší jsou pro mě auta. Mně jako ženské nic neříkají. Jsou to složité dorty, potřebuju tam vodováhu a pravítko. Teď jsem zrovna dělala technický dort ve tvaru lakovací vany. Objednala si ho jedna firma.

Na jaký dort vzpomínáte nejraději?
Z těch celkem 1700 dortů, co jsem už upekla, se to těžko vybírá. Ale asi nikdy nezapomenu na dort ve tvaru nápojového automatu na kávu. Ten jsem dělala pro jednoho autistického chlapce. Fotka dortu se objevila na stránkách firmy provozující ty automaty a chlapec od nich dostal dárkový balíček, měl z toho velkou radost. Občas peču dorty pro onkoláčky nebo pro Nadaci Slon. Myslím, že charita je důležitá a dobrý skutek se lidem vrátí.

Neuvažovala jste, že byste prorazila v cukrárnách, kde by o vaše dorty nebo zákusky jistě byl zájem?
Však ony po mně kavárny dorty chtějí, ale já jim je neprodávám. Ony by chtěly jezdit si pro ně v pondělí a ve čtvrtek. A já si neumím představit, že někdo třetí den prodává mé zákusky. Hlavně si nikdo nemůže myslet, že dokážu udělat dort za 130 korun, za kolik bývá někdy k vidění v některých cukrárnách. Udělám cokoliv, co neporušuje podmínky gravitace, ale tohle fakt neumím.

Jak vlastně takový dort vzniká?
Začíná se modelací a figurkami. Tahle část je pracná. Teď zrovna tvořím Elsu z Ledového království, těch mám na kontě přibližně sto. První den se udělá torzo, další den se dolepí ruce, vlasy, oči. Mezitím se upeče korpus, ten se nechá zchladnout. Pak se nařeže, naplní, zatíží a udělá se jeho obmaz. To jsme na dvou dnech. Třetí den se dort potáhne a dozdobí, na vrch se dají figurky. Jak vidíte, nejde si ráno objednat dort a večer ho mít.

Který z vašich dortů byl nejsložitější?
Takovým byl jeden čtyřpatrový svatební dort, který měl 26 kilo a spoustu detailů. Noční můrou pro mě byla modelace květiny asparágusu, tam jsem přidělávala každou bodlinku drátkem. Trvalo to mnoho večerů.

Máte provozovnu na třídě Dr. Milady Horákové. Už tedy nepečete doma v kuchyni. Bylo složité rozjet podnikání?
Pouze jsem využila podpory pro zahájení podnikání od úřadu práce, formou jednorázové dotace... jinak jsem si vše našetřila a nemám žádné úvěry.

Děláte tu i cukrářské kurzy. Nevytváříte si tím budoucí konkurenci?
Já si myslím, že každý kdo někdy zkusil péct dorty na zakázku ví, jak je to časově náročné, vyčerpávající a složité. Takže se toho nebojím. Mnoho žen co chodí ke mně do kurzů si prostě jen jde odpočinout od rodiny.

Proč všechny cukrárny od Aše až po Jablunkov nabízejí pořád jen věnečky, větrníky a špičky? To se cukrařina nikam dál neposunula?
Já ráda jezdím do Prahy a tam se v cukrárnách kochám, tam jsou odvážnější. Tady všechny nové trendy přicházejí s odstupem. Třeba lidé tu dlouho odmítali slaný karamel nebo se báli arašídového másla. Ale nemyslete, i takový věneček nebo větrník jdou udělat dobře a poctivě, s karamelem a pravou šlehačkou. Jenom pak prostě nebude stát 8 korun.

Jsou teď v cukrařině nějaké nové trendy?
Frčí hodně makronky, tam se kreativitě v příchutích a barevnosti meze nekladou. Dělám je hodně lidem na svatbu. V oblibě jsou teď dorty „Red Velvet“, což je americký dort, výrazně červený.

Dáte si po tom všem vůbec sama ještě kus dortu?
Ani mi nemluvte. Pro mě ideální jídlo je cokoliv slaného. Představa buchtiček se šodó je pro mě děsivá. Ani mé děti už mi nic z pod rukou neujídají. Pro ně už je to pracovní položka.