Ukryli radistu Silver A a zemřeli. Pamětník připomíná hrdinství rodiny

  7:38
Antonín Burdych z Náchodska přišel jako osmiletý za heydrichiády o téměř všechny blízké. I přes svých třiaosmdesát let stále objíždí přednášky, aby předal svědectví o tragických událostech u Červeného Kostelce. Jeho rodina ukrývala parašutistu. Spolu s dalšími lidmi prokázali velkou odvahu.

Antonín Burdych před bohdašínským památníkem. Jeho rodiče ukrývali radiotelegrafistu Jiřího Potůčka ze skupiny Silver A v chalupě na Končinách (11. 6. 2017). | foto: Štěpánka Tůmová, MF DNES

Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha ukrývali místní vlastenci - mezi nimi i jeho rodina - v odlehlém podhůří Jestřebích hor parašutistu výsadku Silver A Jiřího Potůčka s vysílačkou Libuší. Celá skupina za to po zradě rtyňského lékaře zaplatila životem, na útěku zemřel i radista.

„Besed už mám na kontě asi pět set a chodím na ně rád, hlavně do devátých tříd základních škol, protože děti už to docela chápou, také k sokolům, protože jsou to vlastenci, nebo ke skautům. Jezdí za mnou teď celé delegace, protože historikové připravují muzeum v Zámečku v Pardubicích, kde bylo popraviště,“ popisoval Antonín Burdych při setkání v modlitebně Českobratrské církve evangelické v Náchodě.

„Říkají, že prý jsem už jediný pamětník. Možná nás je víc, ale ti další žijí jinde nebo se tím nechtějí zabývat. Kdyby ještě žil můj bratr, nic by se od něj historikové nedozvěděli. Byl těm událostem ještě blíž než já. Odstěhoval se jako lesník do Krušných hor, a když přijel na návštěvu, na Končiny nechtěl ani jezdit, rvalo mu to nervy,“ vzpomínal.

Radista unikal jako poslední ze Silver A

Parašutista Potůček byl vysazen na konci prosince 1941 v protektorátu spolu s Alfrédem Bartošem a Josefem Valčíkem ze Silver A u Poděbrad. Stejné letadlo shodilo v touž noc i dva členy Silver B a dva členy Anthropoidu. Josef Gabčík a Jan Kubiš uspěli 27. května 1942 při atentátu na Heydricha, což rozpoutalo rozsáhlé vyšetřování gestapa, které vyústilo ve vypálení nevinných Lidic 10. června a také Ležáků 24. června, v jejichž okolí se Potůček pohyboval.

Radista se potřeboval dostat s vysílačkou pryč z Pardubicka. Kontaktoval podkrkonošskou odbojovou skupinu S 21 B vedenou Josefem Schejbalem a složenou ze sokolů a učitelů. Dne 18. června 1942 ho přijal řídicí učitel Ladislav Satran a ukryl ho ve škole v Bohdašíně.

Když se pátrání po vysílačce i parašutistovi stupňovalo, 28. června se Potůček přemístil do chalupy Burdychových na Končiny. Po Satranově krutém mučení si dva dny nato pro radistu přišlo gestapo s kosteleckými četníky. Podle Antonína Burdycha mladšího zpečetilo osud rodiny, že měli doma úkryt z 1. světové války, a příbuzní je požádali o pomoc.

Dvanáctiletý bratr psal zrovna úkoly v kuchyni. „Když se bratra zeptali, kde jsou rodiče, řekl jim, že na poli. Tatínek, maminka a děda tam jednotili řepu. Babička šla na Bohdašín. Od Satrana už gestapo vědělo, že Potůček je na Končinách, musel jim nakreslit i plánek domu s úkrytem. Ten byl v přízemí, ale přístup do něj byl z půdy pod poklopem,“ řekl pamětník.

Pietní akt v Bohdašíně u Červeného Kostelce připomněl 75 let tragických událostí (11. 6. 2017).

Miloš Borovička z klubu vojenské historie Rota Nazdar ukazoval vybavení parašutistů vyslaných do protektorátu i repliku radiosoupravy Mk.VI C „Libuše“ (11. 6. 2017).

„Když se tatínek vrátil z pole, gestapáci na něj uhodili: Kde máte parašutistu? To byla tak tragická, dramatická situace, protože on nepočítal, že je to prozrazeno. Nevěděl, co má dělat, tak řekl, že o ničem neví. Vzali biče, které jsme měli na kravičky, a začali ho mlátit. Udělal to, co se asi jediné dalo, potřeboval, aby to Potůček slyšel. Vytrhl se jim a začal utíkat k lesu, všichni po něm začali střílet,“ vyprávěl Antonín Burdych.

Znělo to, jako by někdo v dálce skládal fošny. Byly to výstřely

Sedmatřicetiletý Antonín Burdych starší postřelený asi šesti ranami padl dvě stě metrů od chalupy u lesíka, kde má dnes pomník. Nechali ho vozem odvézt do Kostelce, ale cestou vykrvácel. Dne 3. července měl o šesté ráno pohřeb, kam směli jen oba bratři a příbuzní, u nichž se ocitli. O tři hodiny nato byla nařízena exhumace, rakev putovala do Pardubic, tělo bylo spáleno. Jeho popel hodili do řeky, stejně jako u dalších popravených na Zámečku.

Osmiletý Antonín slyšel od domova vzdálené pleskání, prý jako by někdo skládal fošny, ale byly to výstřely. Když šel ze školy domů lesem, putoval už po krvavých stopách. Četník se ho ještě ptal, jestli neviděl utíkat někoho bosého v košili, což byl radista.

Maminka Milada dostala srdeční záchvat, policie sebrala i babičku. Dědu nechtěně postřelil radista do ramene, když vyběhl z úkrytu. Patnáct členů skupiny bylo popraveno v Pardubicích 9. července. Syny Burdychových si k sobě vzali příbuzní ze Rtyně a Náchoda, oba se potkali na lesnické škole.

Osadu Končiny ani Bohdašín naštěstí nestihl osud Lidic a Ležáků. Velkou úlohu v tom sehrál náchodský policejní rada JUDr. Jan Chudoba, který intervenoval u velitele královéhradecké pobočky gestapa, že obyvatelé o parašutistovi nevěděli.

„I když někteří z odboje podlehli gestapu, nevyčítám jim to. Prošli hrozným mučením,“ připomněl pamětník. Pro svého otce in memoriam převzal loni na podzim od ministra obrany vyznamenání Zlaté lípy.