A má jasnou vizi. „Už v době, kdy jsem zakládal oční kliniku, byla vize, abychom se stali v rámci západních Čech minimálně konkurenceschopnou, ne-li nejlepší oční klinikou vůbec. A tyto myšlenky a předsevzetí teď chci uplatnit i ke stabilizaci celé nemocnice,“ svěřil se.

Jak jste se dostal z postu primáře očního oddělení až na místo lékařského ředitele Nemocnice Sokolov?
V podstatě úplně jednoduše. V této nemocnici jsem už patnáct let a za to období se stalo velké množství změn. Některé byly dobré, jiné špatné. A nakonec při přistoupení nového společníka Penta Hospitals CZ jsem byl osloven, zda bych tuto funkci přijal. A já řekl, že ano. Má to ještě další důvod. Je zde oční klinika, kde figuruji jako společník. To byl taky důvod, proč jsem byl osloven, zda bych nedělal zdravotního ředitele pro celou nemocnici.

Jak zvládáte zkombinovat práci primáře a lékařského ředitele?
Je to komplikované a docela těžké. Musíte si rozdělit celý den, který má jen dvacet čtyři hodin. Ale ředitelování je hlavně administrativní práce, takže veškeré papírování se dělá po večerech. Přes den se věnuji standardnímu provozu v rámci oční kliniky a operativy.

Co je vaším úkolem na pozici lékařského ředitele?
Koordinace lékařského a ošetřovatelského personálu, vedení jednotlivých oddělení k společnému cíli. A společně nemocnici posunout k lepším výsledkům. Ale hlavně ke stabilizaci, což dnes ve zdravotnictví není úplně jednoduché.

Myslíte stabilizaci personálu?
Ano. Cílem je, aby byl stávající personál spokojen a aby cítil podporu vedení. Následně tím zabráníme fluktuaci zaměstnanců. Společným cílem je vybudování stabilní a spolehlivé nemocnice v rámci našeho regionu.

Máte v plánu nějaké velké novinky nebo něco, co tu ještě nebylo?
Zásadní změny v plánu nejsou. Teď bych to nazval krizovým řešením, takže se zaměřím hlavně na stabilizaci personálu, aby nedošlo ještě k odlivu zaměstnanců. A naopak aby oni, a hlavně klienti, vyhledávali naši nemocnici pro kvalitní péči. To jsem si dal za úkol do konce roku 2018. A na rok 2019 a 2020 rozvoj dalších aktivit jednotlivých oddělení. Sledovat nejmodernější trendy v medicíně a implementovat je do naší regionální struktury. To bych rozhodně chtěl.

Za vašeho působení se oční oddělení proměnilo v oční kliniku. Co všechno tomu předcházelo?
V podstatě rozvoj oční kliniky vznikl tak, že jsme byli dlouhá léta oční oddělení. To se historicky nejdříve z Ostrova stěhovalo do Sokolova a vystřídalo se tu několik primářů a vedoucích oddělení. Mezi nimi i můj učitel a školitel primář Studený, který má velkou zásluhu na tom, že jsem se dostal tam, kam jsem se dostal, i co se týče mých odborných znalostí. Následně, když už jsme řešili, jak dál rozvíjet oční oddělení, bylo potřeba do něho investovat jisté finance, aby se po odborné úrovni posunulo dál. Takže jsme se před šesti lety stali centrem pro vitreoretinální chirurgii. To znamená, že jsme byli jedním z mála center, které v tom období dělalo operace sítnic.

Co byl váš největší úspěch v případě kliniky?
Jsme makulární centrum, to znamená, že se zabýváme léčbou sítnice speciálními látkami. Jsme jediní v kraji, kteří můžeme používat tuto biologickou léčbu. V rámci soukromé praxe komerčního očního oddělení děláme také veškeré operace k odstranění refrakcí, kde disponujeme unikátní sestavou laserů na odstranění dioptrií. Děláme i kongresy v rámci Evropy i mimo ni. A zároveň jsme speciální školicí pracoviště pro femtosekundové lasery.

Nejde se nezeptat. Jste oční chirurg a máte brýle...
Je to úplně jednoduché. Dnes dokážeme odstranit devadesát procent očních vad, ale těch zbývajících deset procent je s otazníkem. A jejich odstranění je docela rizikové. No a já bohužel patřím mezi těchto deset procent, kde není ještě úplně optimální odstranění dioptrií.

Co všechno je v těch deseti procentech?
Jsou tam nepravidelné astigmatismy, tedy nepravidelná zakřivení rohovky. Nebo speciální oční vady, které nejsme schopni odstranit nebo jen s nějakou zbytkovou dioptrií.

Zavedl jste nějaké nové postupy jako primář očního oddělení?
To se dá těžko říci. V podstatě ta inovace a modernizace probíhá každý rok, kdy se stále něco děje. Jsme součástí evropských světových kongresů, jsme tedy součástí inovací, které ve světě jsou. Děláme nové metody na transplantaci rohovek nebo na odstranění refrakčních vad. Dá se říci, že jsme spoluautory nejmodernějších trendů v oční chirurgii.

Pomohla vám na pozici lékařského ředitele vaše zkušenost primáře, nebo je to úplně jiný svět?
Úplně jiný svět to není. Pomohla mi do té míry, že jsem schopný diskutovat s primáři o provozu na stejné úrovni, kdy si dokážeme vyměňovat názory a já jim dokážu adekvátně odpovídat na provozní záležitosti. Pokud mi řeknou, že něco nějakým způsobem nejde, tak já ze své praxe vím, že některé věci se dají posunout a udělat jinak. Konfrontace je poté na stejné úrovni a oni mi pak nedokážou říci, že je něco jednoznačně špatně, když mám sám zkušenosti s provozem na jednotlivých odděleních.

Co vás na této práci vlastně baví? Proč jste se začal starat zrovna o oči?
Vždycky jsem se chtěl věnovat mikrochirurgii. Vždy mě zajímala neurochirurgie nebo oční chirurgie. Zkrátka vše, co je spojené s mikroskopem, operacemi v milimetrových prostorách a 3D obrazem.

Proč nakonec vyhrály oči?
Protože to v období kolem roku 2003 bylo mnohem dostupnější. Když jsem sháněl práci, neurochirurgie nebyla na rozdíl od očního dostupná. To byl ten důvod.

Když máte rád mikrochirurgii, jaký zákrok děláte nejraději?
Jsou to operace, kterými se jde přímo do oka a vy pracujete na desetinách milimetru v jeho zadní části, kde řešíte jednotlivé buňky tkáně, které mají centrum nejostřejšího vidění. To znamená, že sebemenší poškození nebo dotek těchto buněk může způsobit jejich destrukci, a tím pádem zničení vidění člověka. Je to velmi riziková operace, kdy může pacient přijít o zrak, i když mu prvotně chcete pomoci. Ale ta práce je hezká, čistá a je skutečně zajímavá. To mě na ní baví nejvíce. A ty výsledky jsou s tím nejlepší. Co se týče rekonvalescence a vidění, tak lidé jsou nejvíce nadšení z těch refrakčních operací, kdy jim odstraníme dioptrie. Do nedávna to byla i operace šedého zákalu, kdy lidé chodili s extrémně zakalenými čočkami, takže když se k nám dostali, viděli jen pohyb ruky před okem. A po operaci viděli krásně. Ale dnes s tím, jak jde doba kupředu, možnost operace a dostupnost péče je mnohem větší, takže až takto zakalené čočky nevídáme.

Máte nějaký případ, na který rád vzpomínáte?
Těch případů a zvláštností je spousta. A každý, když se vyřeší, tak je to skvělé. Třeba jeden z těch nejzajímavějších je případ čtyřiadvacetiletého muže, který se svým poškozením oka projel půl Evropy a nikde nebyli schopni nebo ochotni mu operační zákrok provést. Jednalo se o operaci sítnice plus transplantaci rohovky a my jsme daný zákrok provedli. Dodnes je ten člověk vděčný, že na to oko po pěti letech nečinnosti a hledání vhodného chirurga, který by ho odoperoval, vidí.

Máte před operací nějaký rituál?
Jsem pragmatický člověk, takže žádné speciální rituály nemám. Každý den je v podstatě vždy trochu jiný. Spíše se orientuji na sportovní aktivity, které mě udržují v kondici, abych to všechno zvládl.