Sídlo po tvůrci pražské kanalizace nyní slouží brazilskému velvyslanectví

  8:20,  aktualizováno  10:20
Brazilský velvyslanec má sídlo v ulici Nad Kazankou v Troji. Vila, ve které žil stavitel Eduard Viktora, nabízí výhled na Pražský hrad.

K rezidenci velvyslance patří také rozlehlá zahrada s bazénem, altánkem a několika ovocnými stromy (21. 8 .2018) | foto: Yan Renelt, MAFRA

Vilu v ulici Nad Kazankou v Troji si na začátku třicátých let dvacátého století postavil významný pražský stavitel Eduard Viktora. 

Během své kariéry vybudoval například kanalizační sběrač podél Čertovky na Malé Straně, odvodnil území Pražského hradu a vydláždil první hradní nádvoří. Po celé Praze postavil přes padesát kilometrů kanalizačních sběračů a kanalizace. Tehdejší tisk ho dokonce označoval jako „krále vykopávek ve Velké Praze“. Viktora postavil také řadu domů zejména v Bubenči, na Letné nebo v Holešovicích.

Nyní slouží stavitelova vila v Troji brazilskému velvyslanectví, které ji už jednapadesát let využívá jako rezidenci velvyslance. Ten současný, Márcio Florencio Nunes Cambraia, ve vile bydlí a pracuje již rok a půl. Diplomatická práce v Praze je pro něj splněným snem.

Brazilci si vilu začali v roce 1967 pronajímat od státního diplomatického servisu. Staviteli Viktorovi totiž komunisté zabavili veškerý majetek, včetně jeho druhé vily v rodných Paběnicích ve středních Čechách.

Závislost na pólu

Trojská vila slouží brazilskému velvyslanectví jako místo pro pořádání recepcí, diplomatických schůzek nebo pracovních obědů a večeří. Bez problémů se do ní vejde padesátka hostů. Kanceláře a úředníci ambasády sídlí v barokním paláci Dobřenských (nebo též Neubergovský palác, pozn. red.) v Panské ulici v centru města. Úřad se tam přestěhoval v roce 2004, kdy prošel barokní palác rozsáhlou rekonstrukci. 

„Budova ambasády v Panské ulici je zařízena spíše funkčně a kancelářsky. Rezidence je naopak více reprezentativní,“ říká velvyslanec Nunes Cambraia. Vybavení interiéru rezidence si z velké části zařídil sám. „Většina nábytku nebo umění je z mých soukromých sbírek. Jsou to poměrně staré kousky. Třeba židle jsem zdědil po mém pradědečkovi. Jsou z brazilského dřeva, ale byly vyrobeny v Rakousku-Uhersku,“ říká velvyslanec.

Z chodby v patře vily, kde bydlí se svou partnerkou, českou operní pěvkyní, Nunes Cambraia vytvořil salonek, kterému říká „britský klub“. S návštěvami do něj chodí na neformální posezení po pracovním obědě nebo večeři. „Přišlo mi to jako nevyužitý prostor, tak jsem tady zařídil sezení,“ vypráví a ukazuje na několik obrazů a fotografií s tematikou póla a koní, které zdobí zdi salonku.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. 

    Brazilský velvyslanec je totiž vášnivým fanouškem a také bývalým aktivním hráčem tohoto sportu, který je v Brazílii poměrně populární především u bohatších vrstev obyvatelstva. „Mám tu i fotografii, na které ještě jako mladý sám hraji. Jsem na pólu prostě závislý,“ dodává s úsměvem Nunes Cambraia. Jedním z obrazů je také podobizna koně, kterou namalovala velvyslancova matka v roce 1938. 

    „Teď je jí sedmadevadesát let,“ dodává ambasador. K rezidenci velvyslance patří také rozlehlá zahrada s bazénem, altánkem a několika ovocnými stromy, která je zasazena do svahu nad vilou. „Je to tady úžasně klidné. Člověk tu slyší v podstatě jen ptáky. Ruch města sem vůbec nedoléhá,“ libuje si velvyslanec s tím, že rád relaxuje u oken do zahrady. Podobně působí i pohled z domu na druhou stranu, tedy do ulice Nad Kazankou. Z balkonu v patře vily se rozprostírá výhled na Pražský hrad a Strahov.

    Brazislký velvyslanec Márcio Florencio Nunes Cambraia

    (21. 8. 2018)

    V Praze působí Márcio Florencio Nunes Cambraia jako brazilský velvyslanec už rok a půl. „S Českem má Brazílie hodně společného,“ říká.

    Četl jsem, že pracovat v Praze byl váš sen. Proč právě Praha?
    Praha je pohádkové město, které mě okouzlilo. Je pro mě velmi důležitý i vztah mezi Českem a Brazílií. Jako jedna z prvních zemí jsme oficiálně uznali v roce 1918 Československo. Náš bývalý prezident Juscelino Kubitschek, za jehož vlády bylo vybudováno naše současné hlavní město, byl českého původu. V Brazílii také hodně investoval Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr obuvníka Tomáše Bati, který tam vybudoval továrny i celá města.

    Přes ulici sídlí argentinská ambasáda. Je mezi vámi nějaká rivalita? Třeba když se hraje fotbal?
    Dříve panovala mezi Argentinou a Brazílií rivalita obecně. Od devadesátých let však začalo sbližování obou zemí a zůstala už jen přátelská rivalita třeba právě ve fotbale. Předchozí argentinský velvyslanec je můj blízký přítel, a protože z oken mé kanceláře je vidět do kanceláře argentinského velvyslance, čas od času jsem na něj z legrace z okna volal, že vidím, že nepracuje a že to budu muset hlásit argentinské vládě. Lidé, co procházeli dole po ulici, se vždy hrozně divili.

    Máte nějaké oblíbené místo v Praze?
    Mám rád historické centrum města. Nedávno jsem se byl třeba projít podél řeky a na jedné z lodí jsem objevil skvělou restauraci, kde se hrál jazz. Velmi krásná a klidná je i Troja, kde máme rezidenci.

    Jak vám jde čeština?
    Je to špatné. Bohužel. Čeština je opravdu těžký jazyk. Jednou jsem narazil na nějaké české jméno, které mi přišlo hrozně složité na výslovnost. Říkal jsem o tom sekretářce a ta mi potvrdila, že i pro ni je to náročné vyslovit.

    Pro Pražany je Brazílie tak trochu exotická země. Všiml jste si, jak se lidé na Brazílii dívají?
    Hodně Brazilců v současnosti jezdí do Prahy na dovolenou. Je to docela v módě. O mnoho méně Čechů jede naopak do Brazílie. Ale myslím si, že i když moc Čechů Brazílii do detailu nezná, tak ji mají rádi. Pomáhá tomu i to, že jsme dobří ve fotbale, který Češi sledují.