Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přeju si, aby v příštím životě měly „papíry“, říká zachránkyně zvířat

  10:40
Stará se o stovku koček, smečku psů, zanedbaná hospodářská zvířata i slepého srnečka. Pětatřicetiletá Alžběta Humlíčková zasvětila celý svůj život opuštěným a handicapovaným zvířatům. Společně s manželem už deset let vedou útulek Tibet v obci Marefy nedaleko Bučovic.

Alžběta Humlíčková celý život pečuje o opuštěná a nemocná zvířata. Teď se třeba v útulku Tibet v Marefách u Bučovic prohání pes Charlie, kterému pomohla k operaci a speciálnímu vozíčku. Nejvíc tu má ale koček. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Svého prvního psa zachránila Humlíčková v devíti letech. Se sestrou si ho přivezly z prázdninového pobytu u prarodičů.

„Babička mívala pravidelně štěňata. Na prázdniny nám jedno štěně nechala, abychom si pohrály, ale potom se ho chtěla zbavit. Nevím jak, ale určitě by ho nečekal hezký osud,“ vzpomíná.

„Když jsme odjížděly domů, zaskládaly jsme to štěně mezi zavazadla. Rodiče na to přišli až po dvaceti kilometrech cesty a mamka rozhodla, že už se vracet nebudeme,“ popisuje. Zachráněná fenka s rodinou prožila šestnáct let.

Záchrana jednoho voříška však Humlíčkové nestačila. Stala se dobrovolnicí v brněnském útulku. Po čase sama adoptovala tři nemocné psy. Panelákový byt v Brně jim však příliš nevyhovoval.

Opovržlivé pohledy na zbědované psy

„Venčení na sídlišti bylo nepříjemné, lidem se nelíbil kulhající pes bez srsti. Proto jsem se chtěla přestěhovat na vesnici a pomáhat zvířatům po svém,“ vysvětluje, proč se rozhodla odejít z města na venkov.

S manželem Markem Blaškem si koupili dům ve vesničce Marefy a založili vlastní útočiště pro opuštěná a handicapovaná zvířata. Útulek Tibet pomohl už tisícům zvířat. Nejčastěji poskytují domov kočkám.

„Zatímco toulavého psa musí města a obce zajistit, u koček to tak není. Nehrozí jim žádný postih, když se o nalezenou kočku nepostarají,“ objasňuje. Kočky a kocoury, kteří se dostanou do jejich Tibetu, čeká kastrace, aby se dál nemnožili. Jedna kočka totiž může porodit koťata i pětkrát ročně.

V současnosti se manželé starají o zhruba sto padesát tvorů v nouzi. Každému se můžou věnovat jen pár minut. Většinu jejich dne zabere úklid. „Máme tu i inkontinentní psy a kočky, takže uklízení je takový nekonečný příběh,“ posteskne si ochránkyně zvířat, která se ve čtrnácti letech rozhodla stát vegetariánkou.

Nejde jen uklízet bobky

Alžběta Humlíčková je na mateřské dovolené, a tak svůj čas dělí mezi své dvě děti a zvířata. Předtím tvořila keramické výrobky, které prodávala. Dílnu stále má, ale momentálně ji nevyužívá.

„Až mi skončí mateřská, chci znovu pracovat. Nejen kvůli penězům, ale hlavně proto, že nemůžu pořád jen uklízet bobky. To bych se z toho zbláznila,“ sděluje s úsměvem.

Peníze na provoz útulku získává od dárců. Podporovatelé útulku se sdružují ve facebookové skupině, která čítá 4 tisíce členů. Humlíčková přispívá na sociálních sítích téměř každý den. „Protože k nám chodí málo lidí, chci dát všem vědět, co se tady děje. Čím víc lidí nám pomáhá, tím více můžeme pomáhat my,“ objasňuje.

Do útulku Tibet se dostávají zvířata, která kvůli týrání zabavila policie nebo se o ně majitelé nechtějí starat. Přijímají také kočky nebo psy, kteří měli úraz a majitel jim nemůže nebo nechce zaplatit léčbu.

Nehoda potkala například psa Charlieho, který ochrnul na zadní polovinu těla. „Vysmekl se z obojku a srazilo ho auto. Majitel ho chtěl nechat utratit, ale veterinář mu řekl, že zkusí najít jiné řešení. Oslovil nás, my jsme vyhlásili sbírku a zaplatili operaci,“ líčí Humlíčková.

Veterináři se nepodařilo Charlieho vyléčit, v útulku Tibet přesto vede spokojený život. Díky speciálnímu invalidnímu vozíku může dovádět na zahradě s ostatními psy.

Smutná odcházení

Ne všechna zvířata se podaří zachránit. Někdy se do útulku dostanou v tak zuboženém stavu, že už se jim nedá pomoct. Odchody zvířat Humlíčkové pomáhá zvládat víra v posmrtný život. Že se inspiruje buddhismem, prozrazuje název útulku i barevné tibetské vlaječky na střeše jejího domu.

„Věřím v reinkarnaci. Když zvíře zemře, tak opustí jen tento život a najde si jiné tělo. Kočkám vždycky říkám, aby si našly místo v papírovém chovu, kde se k nim budou lidé chovat hezky, budou je milovat a budou stát hodně peněz,“ popisuje.

Motivací jsou pro ni šťastné příběhy adoptovaných zvířat. „Občas vyhořím a přemýšlím, jestli moje snažení má smysl. Pak mi přijde fotka zvířete z nového domova. Nabíjí mě, když vidím psa nebo kočku, kteří mohli být mrtví, a místo toho mají krásný život,“ líčí.

„Třeba dnes mi přišla fotka starší kočky, o které jsem si myslela, že u nových majitelů jenom dožije. Mají ji už dva a půl roku a je ve výborném stavu,“ sděluje Humlíčková s úsměvem.

Autor: