„Proběhl kontakt mezi autorem a hradním protokolem. Jsme připraveni dar převzít. Plastika se stane součástí trvalé expozice v prostorách, kde probíhají státní návštěvy,“ řekl iDNES.cz mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček.

Skleněný model obsahující motivy Karla IV., Karlova mostu, Univerzity Karlovy a Karlštejna tak možná stane v sousedství dalších vzácných děl, které hrad dostal darem. Patří mezi ně například obraz Svatého Václava, který daroval papež Benedikt XVI.

Fachmani pracovali zadarmo

„Mám z toho ohromnou radost. Artefakt je prezentací umu novoborských fachmanů, kteří se prací účastnili bez nároku na honorář. Kdyby si někdo chtěl nechat stejný model nechat od nich vyrobit, zaplatil by kolem 420 tisíc korun,“ svěřil se Pavel Danys, otec artefaktu.

Největším oříškem bylo sladit práci všech sklářů, foukačů, brusičů, formířů a malířů. Artefakt putoval z jedněch rukou do druhých a svůj tvar dostával jen pomalu. „Třeba válců, jejichž půlky tvoří pomyslné hradby artefaktu, jsme vyrobili celkem dvacet, než jsme trefili správný tvar a tloušťku. Podobné to bylo se skleněnou koulí, která tvoří slunce. Pořád se nám to nedařilo, už jsem byl zoufalý,“ vylíčil Danys.

Dobrá myšlenka je nakažlivá

Jak podotkl, skláři drží pohromadě jako žádní jiní řemeslníci a proto neměl problém, aby na plastice dělali mistři z jinak si konkurujících firem. Všechny spojila idea výjimečného díla, které pod jejich rukama vzniká.

„Tady se ukázalo, že dobrá myšlenka může být zdravě nakažlivá,“ řekl tiskový mluvčí Danysova artefaktu Petr Randus.

Během práce na artefaktu přišel Danys málem o psychické zdraví. „Málem jsem se z toho zbláznil, Karla IV. jsem viděl před očima celý den. Připadal jsem si jako Faust, který musí každou chvíli odletět s čertem do pekla, jak jsem byl do toho zažraný,“ vzpomíná se smíchem výtvarník.

Umělecké dílo zatím obdivují návštěvníci galerie Egermann v Novém Boru, kde je artefakt vystaven, než se přestěhuje na Pražský hrad. Údiv vzbuzuje hlavně mezi odborníky na sklo, kteří dovedou zhodnotit podíl práce mnoha sklářských řemesel. „Tady lidi sklu rozumí, těžko říct, jaké emoce bude vyvolávat v Praze,“ zamýšlí se Danys. Randus ho doplňuje: „Někdo vidí v patníku sochu, jiný v soše patník. Tak je to s každým.“