Na českém vydání knihy o Hitlerovi se podílel i jihlavský patriot

  17:46
Na českém vydání známé knihy Hitler den po dni se podílel také předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák. „Správně pojmenovat všechny nacistické reálie byl oříšek,“ tvrdí.

V knize Hitler den po dni je zachycen i 17. březen 1939, kdy nacistický politik cestou do Vídně navštívil Brno | foto: repro MAFRA

Ten kout v Berlíně, kde byl v roce 1945 spálen Adolf Hitler, je dnes docela nenápadný. Stojí tam bytové domy, vedle nich auta a parčík.

Také snímek tohoto místa v současné podobě přináší nové vydání knihy Hitler den po dni. Jsou v ní třeba i reprodukce Führerových obrazů, na nichž zachytil město Štramberk či Prahu v mlze.

Na vzniku knihy se podílel rovněž Vilém Wodák, předseda Spolku pro starou Jihlavu. Jde o detailně zpracovaný Hitlerův životopis, kde je téměř den po dni popsán jeho vzestup a pád.

Třeba 22. listopadu 1944 byl Vůdce na operaci krku a nemohl pak několik dní mluvit. A o měsíc později, na Štědrý den, odmítl vyhovět urgentním požadavkům přesunout posily na východní frontu, kde Rudá armáda chystala novou ofenzivu. Konec druhé světové války se blížil.

Kniha už předtím vyšla třikrát v angličtině

Autorem knihy je historik Milan Hauner, který pochází z židovské rodiny. Dva jeho blízcí příbuzní nepřežili heydrichiádu. Jeden byl zastřelen v Mauthausenu, druhého v roce 1942 popravili v Praze-Kobylisích. „Kniha je věnována památce obětí Hitlerovy hrůzovlády,“ sdělil profesor Hauner, který nyní žije v USA a je specialistou na středoevropské moderní dějiny. Kniha už předtím vyšla třikrát v angličtině.

Viléma Wodáka vyzval ke spolupráci na české verzi jeho dlouholetý přítel Jaroslav Čvančara, autor několika knih z období druhé světové války.

Právě Čvančara, který se detailně zabývá mapováním událostí kolem atentátu na Reinharda Heydricha, vložil do Haunerovy knihy obrazovou přílohu čítající přes šest stovek snímků. Poskytl je ze svého archivu.

„Šlo o zajímavou a ne vždy jednoduchou práci. Bylo zde i úskalí původního překladu z angličtiny do češtiny. Mnohá osobní i místní jména byla zkomolená nebo chybná. Někdy šlo o docela úsměvné případy. Například známé úderné oddíly SA byly označeny jako údernické,“ popsal Wodák. „Množství údajů bylo takového rozsahu, že jsem byl nucen dělat delší přestávky, aby neochabla má pozornost. Správně pojmenovat všechny nacistické reálie byl někdy opravdu oříšek,“ doplnil předseda spolku.

I když už o Hitlerovi vyšly stovky knih, tuto považuje Wodák svým rozsahem za jedinečnou.

Jsou v ní i reprodukce Hitlerových akvarelů. Třeba ten z roku 1909, který galeristé nazývají Město s hradem v Rakousku. Ve skutečnosti Hitler zachytil severomoravský Štramberk s hradní věží zvanou Trúba. Proč tehdy maloval právě toto město, není známo. Stejně tak není doloženo, jestli někdy ve Štramberku byl, nebo zda maloval podle předlohy.

Hauner v knize také popisuje, jak budoucí Vůdce v roce 1907 dělal přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění. Postoupil s padesátkou dalších uchazečů do druhého kola. Ovšem tam propadl – nešly mu portréty. O přijetí se pokoušel ještě později, ale to už neprošel ani do druhého kola.

Milan Hauner čtenáře důkladně seznamuje i s Hitlerovým původem, rodinným prostředím a dospíváním. Tedy s dobou, kam sahaly kořeny všech jeho negativních vlastností. V knize je též snímek hrobu Hitlerových rodičů. Ten již neexistuje. Radní z rakouského Leondingu se totiž před pěti lety rozhodli hrob zrušit. A to s odůvodněním, aby se nestal poutním místem radikálů. Jaroslav Čvančara míní, že to už je přehnaný radikalismus, protože se synovými zločiny neměli nic společného.

„Patrně si stále budeme klást otázku, jak je možné, že Hitler získal absolutní moc nad velikým a kulturním evropským národem a opanoval takřka celou Evropu,“ uvažuje Wodák. „Hitlerovu porážku Němci draze zaplatili, ale ta je ušetřila přetrvání nacistického režimu. Rusy stálo vítězství ještě mnohem více, ale neosvobodilo je. Žádný soudný člověk se nerozpakuje označit Adolfa Hitlera za masového vraha a zločince. Ale v případě Stalina s tím má ještě i dnes někdo problém,“ doplnil Vilém Wodák.

Autor: