Vyprodáno! Vstup jen pro starší 18 let a biletáři kontrolující „občanky“. I takové nástrahy vítaly diváky biografů před 30 lety. Očekávanému filmu vždy předcházel filmový týdeník, kde se divák v reportáži dozvěděl mnoho „pozoruhodností“. Třeba tu, že ČSSR ve výrobě kolejnic v přepočtu na hlavu překonala Kanadu. V kině v armádou spravovaném domě předfilm pro změnu nabídl jinou atraktivní podívanou – třeba na zkoušky bojové připravenosti v tankové posádce „N“.
V Praze bylo z čeho vybírat, fungovalo zde kino „kabriolet“ s otvírací střechou nebo „biják“ se 70milimetrovou projekcí. Sály se nalézaly v domech projektovaných slovutnými architekty, ale také ve skromných, otlučených sokolovnách na periferii města. Diváky zvaly v roce 1989 k návštěvě desítky kin. Z těch klasických éru bouřlivých 90. let přežila hrstka, okolo Václavského náměstí třeba Světozor a Lucerna.
„V Praze před 30 lety fungovalo 88 kin. V centru města 14, většinou na Václavském náměstí anebo v jeho okolí,“ vysvětluje Robert Pavelka, který se touto sférou pražské historie dlouhodobě zabývá. Hustotou kin v přepočtu na obyvatele se někdejší ČSSR příliš nelišila ani od zemí na jih a západ od železné opony, například Rakouska.
Hvězdu ve škále pražských kin i na konci roku 1989 představovala Alfa ve Stýblově pasáži, komplexu na Václavském náměstí. Na promítání v sále s pěti stovkami míst se stály dlouhé fronty. Odměnu představovalo zhlédnutí snímků jako Motýlek se Stevem McQueenem, Vetřelec anebo Indiana Jones. Kino se mohlo pochlubit řadou unikátů, promítaly se tady snímky ve formátu 70 mm. „V roce 1989 zde bylo instalováno první Dolby Stereo v Praze,“ uvádějí filmoví historici.
Pouze pár kroků od Alfy přes Václavské náměstí fungovalo kino Praha. „Bývala tu představení krátkých filmů, poetická pásma, kino plastických filmů, později zde byly v provozu dokonce dva sály,“ připomíná publicista Josef Vomáčka. Praha také nepřežila 90. léta, stříbrné plátno nahradil obchod s oděvy.
Zmizelé kino i rybárna
Pásma dokumentárních filmů náležela k programu také v dalším z kin na Václavském náměstí, Letce. Ani zde si už divák filmu neužije, ale může si v knihkupectví Neoluxor koupit knihu.
Fotogalerie |
Pár kroků odsud ve známé Vaňhově pasáži, proslavené i rybárnou, promítala Jalta. V létě 1989 zde divák mohl zhlédnout například přehlídku slovenských filmů. Nabídla i snímek Dušana Hanáka Ja milujem, ty miluješ, který distribuce nepustila do oběhu osm let a diváci jej dříve než doma viděli na festivalu v Západním Berlíně. Ani toto kino nefunguje, v roce 1991 ho nahradilo divadlo Jiřího Grossmana, dnes Palace.
Na Příkopy se chodilo do kina Sevastopol. Na sklonku 80. let 20. století bylo populární i tím, že před či po představení tu bylo možno pojíst v jednom z dobových „fastfoodů“. Arbat nabízel specialitu – hranolky s kečupem či majonézou.
Tím škála kin v centru nekončila. Oblíbená byla také Kotva u stejnojmenného obchodního domu s otvírací střechou. Kousek odsud chodívali na představení filmoví nadšenci. „V Klimentské ulici byl v provozu Klub náročného diváka,“ říká Robert Pavelka. Na konci 80. let divákům nabídlo mimo jiné oceňované filmy z ruské „perestrojkové“ (přestavbové) vlny Pokání anebo Assa, pozdrav slunci.
Na jednom z nejkrásnějších míst pražského centra, kousek od Malostranského náměstí, sídlilo další z premiérových kin 64 U Hradeb. V roce 1989 patřilo k nejlépe vybaveným v hlavním městě. Náleží k němu několik prvotin, proběhla zde třeba premiéra filmu Vinnetou anebo snímku z české nové vlny Případ pro začínajícího kata.
Luxus i staré uhláky
Nejpohodlnější sedadla anebo kamna na uhlí, i takové pozoruhodnosti nabízely promítací sály dále od centra. Patricijské Vinohrady reprezentovalo třeba kino Flora. „Měli zde nejpohodlnější křesla v Praze a luxusní obložení z tmavého dřeva,“ vzpomínají pamětníci.
O poznání skromnější podmínky panovaly v Hostivaři na takzvaném Růžovém ostrově u Botiče či v Olšinách. „Do přelomu 80. a 90. let tu fungovala kina Pionýr a Vesna, kde se topívalo uhlím,“ popisuje Pavelka. Oba rázovité podniky zanikly. V Praze 10 však k novému životu povstalo po roce 1990 zmizelé kino Pilotů v Donské ulici. Nyní zde fungují dva sály s kapacitou 150 diváků.
Změnu jména podle momentální politické konstelace prodělala v historii řada pražských biografů. K těm s mnoha názvy náleží třeba bývalé kino v Dejvicích. Od 20. let 20. století neslo označení Bajkal, později v 50. letech ÚDA (Ústřední dům armády), v roce 1989 Kyjev a po roce 1989 Evropa. Ani nové jméno mu však k přežití nepomohlo, tento sál nyní už filmová představení nehostí, zavřen byl kvůli ztrátě rentability.
Hurvínek v kině
V Praze 6 rozšířilo škálu zavřených kin, k nimž patří třeba i Veleslavín, Orlík anebo Bořislavka. Z mapy „šestky“ zmizela v polovině 90. let také Svornost. Hrdiny stříbrného plátna zde ovšem nahradili dřevění protagonisté. Nastěhovalo se sem Divadlo Spejbla a Hurvínka.
Také další čtvrti mimo centrum se mohly vykázat solidním počtem promítacích sálů. Platilo to třeba o Praze 5, kde před 30 lety šlo navštívit filmové představení mimo jiné v Arbesu, Lipencích, Majáku, Řeporyjích, Sofii a Zbraslavi. Tato místa nepřežila rok 1991.
Době odpovídala také cena vstupenek. Podle statistiků průměrná cena lístku dosahovala zhruba sedmi korun. Některá představení, třeba v Alfě, bývala i dražší. Naopak na periferii stál lístek i dvě koruny.
