Muzikou proti režimu. Na koncerty se sháněla razítka a maskovaly kapely

  10:34
Vyjádřit nesouhlas s vládou komunistické strany v Československu a alespoň na chvíli cítit volnost a svobodu. I proto lidé v 80. letech chodili na koncerty kapel, které nehrály tak, jak by si tehdejší režim přál. Brněnská undergroundová scéna takové muziky nabízela dost.

Utajený rockový festival v Žabčicích v roce 1982. O rok později akci rozprášili policisté. | foto: archiv Jany Soukupové

Vyrůstala na základech toho, co o deset let dříve znělo Prahou. Ale protože byl pražský underground jakousi nedostižnou, mytickou metou, udělali si to hudebníci v Brně a okolí po svém.

A tomu se věnuje další díl seriálu 30 let svobody, v němž MF DNES připomíná zhroucení komunistického režimu v roce 1989.

Kapely, které za socialismu vyhrávaly z rádií, musely mít potvrzení. Muzikanti podstupovali takzvané přehrávky, na nichž komisaři schvalovali jejich hudební tvorbu, název nebo třeba texty. Spousta kapel se ale přehrávek buď neúčastnila vůbec nebo souhlas k veřejnému vystupování prostě nedostala.

Z takových muzikantů se pak stávali „nepřátelé státu a nebezpečné živly“. Brněnská a moravská undergroundová scéna byla rozdrobená do spousty žánrů, přesto spolu kapely vycházely a vzájemně se doplňovaly.

„Brněnská scéna byla unikátní, kapel bylo mnoho – ať už punkových, alternativních nebo i tvrdých. Všechny byly na špičkové úrovni. Nikdy si tu ale neudělali velké jméno popoví zpěváci. Nebyly na to jednoduše peníze. Brno nemělo žádnou Helenu Vondráčkovou, zato si tu našel každý svůj proud, který mu vyhovoval,“ popsal Pavel Jirásek z kapely Bratrstvo, která byla slyšet hlavně ke konci 80. let.

Máničky bylo možné vidět na koncertech kapel jako třeba folkový Dunaj, s nímž vystupovala i Iva Bittová, Odvážní bobříci, Pro pocit jistoty nebo Pochodem vchod. Právě v Brně se položily i základy českého satanismu, když v roce 1988 s metalovou kapelou Root prorazil Jiří BigBoss Valter.

Hrávalo se v malých hospodách, ve stodolách i v centru

Koncerty se často „uklízely“ za město, do malých kluboven a venkovských hospod. Přímo v Brně proslula čtveřice podniků, které si alternativní produkci udržely i po roce 1989. Často se v nich „androši“ střídali s oficiální produkcí, aby se klub udržel.

Fotogalerie

Na Musilce v Husovicích vystupovali třeba i hráči z Plastiků, na Šelepce našli zázemí lidé kolem alternativního divadelního Ochotnického kroužku. Proslulá byla i Křenka a Vysokoškolský klub V.

„Z kulturního domu v Musilově ulici se stalo centrum alternativní hudby, které nemělo v republice konkurenta,“ zdůraznil hudební publicista Josef Vlček. Fanoušci však jezdili za kapelami třeba i do Dolních Kounic nebo Bratčic.

Ačkoli kapel a muzikantů se v Brně pohybovalo mnoho, uspořádat koncert, na kterém by byli i fanoušci, nebylo jen tak. Za pořádáním valných hromad, jak začali hudebníci své undergroundové koncerty a festivaly maskovat, stály dvě výrazné osobnosti: Lenka Zogatová a Petr Werner.

„Lenka s Petrem dělali jen určitý výsek, hlavně alternativu. Ale těch producentů byla spousta, jednotlivé kluby se zaměřovaly na specifické žánry. Všichni měli osvědčené postupy, kterými se zaštiťovali,“ doplnil Jirásek.

Žabčice obklíčily tisíce policistů

Protože vylepit plakáty, které by zvaly na koncerty zakázaných nebo nepohodlných kapel, bylo v 80. letech nebezpečné, maskovali producenti hudební události, jak se dalo. Každá akce musela mít tehdy zřizovatele, ať už jím byl Socialistický svaz mládeže (SSM) nebo hasiči.

Sama Zogatová měla v SSM kontakty, které jí razítko poskytly. Na plakáty uváděla zpravidla dvě „pohodlné“ kapely a o tom, kdo bude skutečným tahákem koncertu, se lidé dozvěděli z „šeptandy“.

Zdaleka ne všechny koncerty se ovšem zvládly ututlat a skrýt. Mezi největší průšvih mániček (a tedy úspěch Veřejné bezpečnosti) patří zátah v Žabčicích v roce 1983. O rok dříve se tu odehrál první ročník rockového festivalu, který organizoval Vladimír Šmerda, nynější žabčický starosta.

„Věděl jsem, že musíme být opatrní. Na plakátu jsme nechali asi čtyři kapely, zbytek jsme uvedli jako bezejmenné hosty. Hlavní hvězdou byla pražská skupina Extempore Mikoláše Chadimy. Zprávu o festivalu vysílala dokonce Svobodná Evropa i Hlas Ameriky,“ zavzpomínal Šmerda.

Jenže další rok se Šmerda s kamarádem Lumírem Drobílkem názorově rozešel. „Lumír nechtěl nic skrývat, nebál se, doslova tehdy posílal estébáky do pr.ele a vypsal na plakáty seznam všech účinkujících,“ vysvětlil.

Veřejná i Státní bezpečnost se o koncertech samozřejmě, možná už na základě prvního ročníku festivalu, dozvěděla. Festival zrušili několik hodin před jeho začátkem. Jenže to nikdo z účastníků nestihl zaregistrovat.

„Do Žabčic přijely tisíce policistů, takřka neprodyšně obklíčili obec. Tehdy se jezdilo hlavně vlakem, jak od Břeclavi, tak od Brna. Nenechali lidi ani vystoupit, pendreky je naháněli zpátky do vlaků. Lidé museli jet dál, takže jich spousta skončila v Brně,“ popsal Šmerda s tím, že pár lidí se jim podařilo propašovat do obce o několik dní dříve.

V Brně se fanoušci rozešli do restaurací a parků, nejvíce jich skončilo v hospodě Na Střelnici. A právě tam je příslušníci bezpečnosti přišli hledat. „Brutálně je seřezali, několik z nich pozatýkali. Ačkoli je nejznámějším zátahem ten při koncertu Plastiků, tenhle se může směle ředit hned za něj,“ doplnil Šmerda. K výslechu předvedli i Drobílka, u kterého policisté pak dělali domovní prohlídky.

Obdivovaná Nico vystoupila v Kníničkách

Proti zátahu v Žabčicích se jako nevídaný kousek jeví koncert roku 1985 z brněnských Kníniček. V tamní hospodě vystoupila německá herečka a zpěvačka Nico, spolupracovnice kapely The Velvet Underground. Za koncertem stála právě Zogatová a také Miloš Čuřík, který uměl anglicky a komunikoval s vydavatelstvími v zahraničí. O zvuk se postaral Werner.

30 let svobody v Brně

Nico tehdy jela turné, jenže koncert v Maďarsku jí odpadl. Vracela se do Německa s předstihem a tehdy kontaktoval její manažer Nick Hobs Čuříka. Nabídl dva koncerty v Československu.

Zogatová sama na koncertní den, 3. října, vzpomínala jako na jeden z nejdramatičtějších v životě.

„S manažerem jsme se domlouvali telefonicky. Vzhledem k mé špatné angličtině jsem byla přesvědčena, že mi nerozuměl. V kníničské hospodě jsme měli objednaný sál ‚pro vystoupení jihlavské kapely, jejíž zpěvačka bohužel zpívá anglicky‘. Publikum mělo konspirativní sraz na Mendlově náměstí a dojíždělo autobusem. Koncert jsem sice organizovala, ale vlastně jsem ho neviděla. Sháněla jsem totiž pro Nico mléko,“ uvádí vzpomínku Zogatové Občanské sdružení Fléda na LP desce Nico v Brně, která vyšla v roce 2012 jako záznam tehdejšího nelegálního koncertu.

StB na něj nepřišla. Kromě Nico přivezla Zogatová do Brna také zakázanou kapelu z New Yorku – punkové Swans.

Autoři: ,