K primátorskému řetězu se od ponku v „Kolbence“ vypracoval Zdeněk Horčík, dělnický kádr a normalizační politik ze Štěrbohol. Vrcholnou pozici pražského lídra jako poslední komunistický primátor nuceně opustil v prosinci před 30 lety.
Coby penzista o sobě dal později vědět pouze tím, že v rodné čtvrti choval kozy a koně. „Starého pána jsem už delší dobu neviděl. Ani to jeho stádo,“ řekl aktuálně na adresu někdejšího politika jeden z obyvatel Štěrbohol.
Soudě podle tisku probíhalo v říjnu 1989 z pohledu vládnoucí strany vše takřka ideálně – prezident Gustáv Husák z celého světa přijímal blahopřání k 71. výročí vzniku republiky, zasedal výbor pro stranickou práci KSČ v českých zemích a Československá akademie věd v Praze se soudruhy z Bulharské lidové republiky rozdávala společné ceny. Tehdy se ve světle ramp v roli úspěšného pražského mocipána Horčík ocitl zřejmě naposledy. Odehrálo se to tři týdny před 17. listopadem a zhruba měsíc před Horčíkovým politickým pádem. Primátor, partajní funkcionář politbyra KSČ a poslanec České národní rady (ČNR) prezentoval plán rozvoje Prahy do roku 2005.
Před poslanci ČNR sliboval stavbu bytů, rozvoj dopravy a komunikací, zdravotnických zařízení, ale třeba i velkorysé zapojení domácích telefonních přípojek. Na telekomunikacích totiž ležely desítky tisíc nevyřízených žádostí o zapojení telefonu. „Cílem je ve výhledu dosáhnout více než devadesátiprocentní vybavenosti bytů telefonem do roku 2005,“ sliboval primátor. Všedních trablů, které Pražany trápily, bylo mnohem více. Například sehnat řemeslníka či součástky k čemukoliv představovalo obtížně řešitelný rébus. „Drobných provozoven tohoto druhu je v Praze 35. Pro informaci, ve Středočeském kraji, který je přibližně srovnatelný v počtu obyvatel s Prahou, bylo zřízeno již 450 drobných provozoven,“ uvedl v debatě poslanec ČNR Čestmír Adam.
Místo lopaty půllitr
Stagnovat začala i výstavba bytů a rekonstrukce stávajícího fondu. Nešlo však toliko o problém váznoucích investic a chybějícího materiálu. „Na některých stavbách v pracovní době kolem desáté hodiny dopoledne nebyla noha,“ shrnuli poslanci ČNR tristní výsledek kontrol na řadě stavenišť. Rozličné inspekce dělníky odhalily zpravidla s půllitrem piva nebo sklenkou rumu v restauraci či stavebních buňkách.
Praha a tři pětiletky1986 – v tomto roce se v Praze konaly poslední volby za vlády KSČ. K volebním urnám se dostavilo 97,99 procenta oprávněných voličů, 99,89 procenta dalo hlas kandidátům Národní fronty. 1988 – do čela pražské radnice se 8. července dostal Zdeněk Horčík, bývalý frézař ČKD a pozdější absolvent vysoké školy politické, který se komunální politice věnoval od roku 1960. Z funkce byl odvolán 8. prosince 1989. 50 tisíc nevyřízených žádostí o zapojení telefonu evidovaly telekomunikace v Praze v říjnu 1989. Největší problémy měli lidé na sídlištích. Rozvojový plán na tři pětiletky do roku 2005 sliboval vyřízení 90 procent žádostí. 96,5 tisíce bytů sliboval zmíněný plán vystavět v Praze do roku 2005. 408 tisíc tun tuhého odpadu tehdy ročně produkovala Praha, více než 85 procent z něj končilo na skládkách. 30 procent – takovou ztrátovost vykazovala vodovodní síť v Praze. 12 procent lékařů bylo před 30 lety starších 60 let, nejhorší situace panovala v Praze 3. V ordinacích denně chybělo 20 procent lékařů. |
Potřebu bydlení chtěl v nastávajících 15 letech zmíněný rozvojový plán řešit stavbou takřka 100 tisíc nových bytů. Nešlo však jen o velká sídliště, ale i o menší komplexy, vestavby, zahušťování zástavby a renovaci starších objektů.
Bytové výstavbě měla pomoci komplexní přestavba Vysočan, Žižkova, oblasti Břevnov-jih, Karlína, Horní Libně, starých Malešic. „Později přijdou na řadu Dolní Libeň, Holešovice, Smíchov i některé další lokality,“ sliboval Horčík.
Primátorem velkoryse prezentovaný rozvoj metropole na podzim 1989 nabízel i řešení dalších citlivých problémů. Pražany trápila „první linie“ zdravotní péče, nedostatek lékařů zdravotních středisek. Statistiky uváděly, že 12 procent lékařů je starších 60 let. V některých obvodech na tom byly ještě hůře. Například na staré periferii, na Žižkově ve třetím pražském obvodu, šlo o více než pětinu doktorů. Denně v ordinacích scházelo z různých důvodů 20 procent lékařů. Chyběli také další lékařské kapacity, nedostatek chirurgů míval i fatální následky.
„Nezvládnutí rychlé chirurgické pomoci je jednou z příčin úmrtnosti přijatých pacientů. V Praze jde o 5,6 procent, v ostatních krajích pouze 3,6 procenta,“ upozornila v debatě poslankyně ČNR Marie Jarošová. Problém měla odstranit i výstavba nových nemocnic na Proseku a Košíku.
Rok 2010: konec tuhých paliv
Tristní stav životního prostředí trápil před 30 lety obyvatele metropole stejně jako dalších průmyslových regionů v zemi. Problém měla řešit například modernizace průmyslu. Plán počítal s koncentrováním výroby do vymezených průmyslových areálů, a to v oblastech Letňany– Čakovice–Kbely, Malešice–Hostivař–Hloubětín, Lhotka–Kunratice– Libuš, Jinonice–Stodůlky–Zličín a Modřany–Komořany.
Město před 30 lety produkovalo ročně více než 400 tisíc tun tuhého komunálního odpadu, většina končila na skládkách. To chtěl rozvojový projekt řešit spalovnami. O čistotu ovzduší se mělo postarat vyřazení spalování tuhých a kapalných paliv v centru do roku 2005 a na dalším území města o pět let později.
Zatímco vedení města se činilo v boji za lepší budoucnost Prahy, mládež se podle statistik ve velkoměstě oddávala rostoucí měrou alkoholu, drogám, zahálce, a dokonce pouliční kriminalitě. I na to plán rozvoje Prahy do roku 2005 myslel. „Spolu s vládou a Socialistickým svazem mládeže (SSM) budeme řešit zásadní otázky souvisejících s uplatněním mladé generace. Tak můžeme aktivně čelit i negativnímu jevu, jakým je vzrůstající kriminalita zejména mladistvých delikventů,“ sdělil primátor.
Vzestup a pád soudruha Z. H.
Na post muže číslo 1 na pražské radnici vystoupal Zdeněk Horčík v létě 1988. K moci ho vytáhl nový konzervativní šéf městského výboru KSČ Miroslav Štěpán. Ten byl v té době u moci pouhé čtyři měsíce. S novým Horčíkovým vedením padlo i těch pár opatrných politických reforem jeho předchůdce, technokrata Františka Štafy.
„Ten přinesl na pražskou radnici jisté uvolnění celkové atmosféry,“ popsali Štafu historici. Náležel k chráněncům federálního premiéra Lubomíra Štrougala, nikoli pražského partajního tajemníka Antonína Kapka, Štěpánova předchůdce. Na pražskou radnici Štafa přišel z funkce vedoucího Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Štafovi náležel i jeden primát, stal se prvním inženýrem v čele metropole.
Za Štafova působení se v městské radě Národního výboru hl. m. Prahy ocitl nevídaně i jeden bezpartijní poslanec. Štafovo vedení plánovalo mimo jiné projekt pražského Hyde parku – místa, kde by bylo možné legálně vystoupit s opozičními názory. S umístěním Hyde parku se počítalo na Slovanském ostrově. Tento projekt za Horčíka též padl. Od ledna 1989 národní výbor protirežimní demonstrace nepovoloval, rozhodoval policejní obušek.
O primátorskou funkci přišel Horčík 8. prosince 1989, tehdy ho z postu odvolaly na mimořádném zasedání pražského národního výboru všechny poslanecké kluby. Na počátku roku 1990 ztratil též mandát poslance ČNR a s ním také související imunitu.
Záhy se ocitl před policejním vyšetřovatelem a čelil obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Podle kriminalistů zašantročil peníze z radničního fondu na pohoštění, občerstvení a dary. Za tento delikt bývalému politikovi hrozilo od šesti měsíců do tří let vězení. Podezření se však nepotvrdilo. „Šlo pouze o nesprávné použití finančních prostředků. Proto bylo trestní stíhání 17. září 1991 zastaveno,“ uvedl před 28 lety tehdejší federální prokurátor Ivan Gašparovič.
